Rybář Junior

Ahoj,

jmenuji se Tomáš Vedral je mi 14 let a bydlím ve středních čechách u Mladé Boleslavi. Chtěl bych se s Vámi podělit o svůj zážitek z jednoho všedního rána na rybách.

Vše se odehrálo 6.9. 2009. Vyrazilo se v 6:30. Bylo ráno asi jako každý jiný den na podzim. Zima, sychravo, mlha ale ve vzduchu už bylo něco divného, nějaký divný pocit mě provázel celou cestu na ryby. Noc předtím pršelo a díky tomu byla spousta rousnic žížala obecná). Na rybách jsem byl s taťkou. Toho rána jsem se rozhodl navštívit revír, který mám od svého bydliště asi nejblíže. Bylo to Velké Štěrkopískoviště u Příšovic. Po příchodu na místo, asi jako vždy, přišlo sestavení udice a namíchání krmení. Návazec z pletenky, obratlíku na 22 g a háčku velikosti jedna, byl navázán na kmenový vlasec o průměru 0,28 mm osazený 30 g olůvkem. Na háček jsem nastražil rousnici a nahodil. Na druhý prut se stejnou montáží jsem dal boilie. Po půl hodince prišel razantní záběr na prut s žížalou. Byl to kapřík 46 cm. Byla mu udělena pusinka a byl opět vpuštěn do svého přirozeného prostředí. Na boilie zatím nic a tak jsem tam opět navlékl rousnici. Další záběr přišel po o něco delším čekání. Tedy asi za hodinku, byl sice opatrnější, ale intenzivní záběr. Opět razantní zásek a byl to karásek skoro stejné velikosti, jako předchozí kapřík. Znovu mu byla udělena milost s přáním setkat se sním opět za pár let, až bude větší. Na boilie se žádná rybka nenechala nalákat. Proto bylo boilie vytaženo z vody a navlečena rousnice. Takže máme na obou prutech rousnici. Takový den se na rybách nezažije každý den. S úlovkem jsem tedy byl nad míru spokojen, ale to hlavní mělo teprve přijít. Následoval líný pohyb čihátka. Zásek a něco menšího se mi zavěsilo na háček. Po chvilce mi to ovšem z háčku spadlo. Na další nához již nezbýval čas a proto jsem prut rovnou složil do vaku. Vrátil jsem se opět k prutu a rozmlouval s taťkou, kdy půjdem opět na ryby. Kochal jsem se mlžným oparem vznášejícím se nad vodou. Na protějším břehu se objevil rybář a vtom se čihátko rozjelo raketovou rychlostí a po dojetí až k prutu se rozdrnčela brzda navijáku. Následoval poctivý zásek s přidržením cívky. Začal jsem navíjet a vypadalo to, jakoby tam nic nebylo. Takovou dobu nic, až na 10 metrů od břehu se ukázalo, že tam bylo něco většího. Brzda se opět rozdrnčela a rybka jela kamsi do dálky. Přitáhl jsem proto brzdu, ale nic nepomohlo a tak jsem to brzdil jak jsem mohl prstem. Následovalo náročné zdolávání. Po půl hodince se zdálo, že je ona zatím neznámá ryba na konci svých sil. Ale byl to omyl. Ještě čtvrt hodinky jsem ho přitahoval. Po vyčerpávajícím boji byl úlovek přitažen blíže na mělčinu, protože já nejsem na úlovky této velikosti ani zvyklý, ani připraven, byl docela problém ho dostat do podběráku, který mnozí používají (i já) k lovou menších ryb. Nakonec tam byl za pomoci taťky vsoukán a vynesen k brašně na břeh. Byl to Amur Bílý 84 cm a měl kolem 10 až 11 kg. Tento kousek byl ponechán. Můžeme poděkovat sv. Petrovi za nádherný úlovek, který mi "věnoval". S překrásným pocitem jsem se s taťkou vrátil domů na pozdní snídani.

Petr Čech, 12 let

Reportáže, články, novinky: